ŠKOLA
„Děti, ví někdo z vás, z čeho vzniknul člověk?”
„Prosím, z člověkosaura.”
Chlubí se student gymnázia spolužákům: „Už tu matiku umím! Brácha mi to včera vysvětlil.”
Jedné žačce se na tom něco nezdá: „A kolik je bratrovi?”
„No, jedenáct.”
„Co udělal neblaze proslulý kníže Boleslav?”
„Zavraždil svého bratra Václava.”
„Výborně. A co udělal Boleslav II.?”
„Zabil Václava II.?”
Děti mají ve škole tvořit věty, kde se objevují slova „jelikož” a „patrně”. Přihlásí se Janička: „Jelikož je venku zamračeno, patrně bude pršet.”
Další děcka sypou z rukávu podobně geniální nápady, až se přihlásí Pepíček: „Babička jde po dvorku a nese si pod paží Timesy.”
„Ale, Pepíčku,” namítne kantorka, „tam není ani jelikož, ani patrně.”
„No, to taky není všechno,” říká Pepíček a dodá: „Jelikož neumí ani slovo anglicky, patrně se jde vysrat.”
Jde učitelka s postiženými dětmi na výlet a ukazuje jim: „Podívejte se, děti, mrtvý pták.”
Děti koukají na nebe a diví se: „Kde?”
Zeměpis: „Hlavní město Turecka?”
„Islámbull.”
Učitelka před školou zavětří: „Hoši, já tady cítím trávu!”
„Aby ne,” říká jeden hulič, „vždyť je tu všude okolo trávník.”
